xPARI.cz: Pavlík staví skleník

Takže dnes nás čeká betonování základů.

Úvaha o základech

Jelikož neoplývám zásobou desek, které bych použil na šaluňk, rozhodl jsem se pro ztracené bednění. Rozměry kostek (150x250x500) zajistily, že pokud kratší stranu mírně natáhnu (nechám spáru cca 3 mm), tak nebudu muset řezat a na delší straně bude potřeba říznout jen 2 tvárnice na vrstvu.

V uvažovaném místě je terénní zlom, dám tři tvárnice na sebe a poslední nechám kousek vyčnívat (teď, když je hotovo, vidím, že jsem mohl jít ještě o cca 10 cm níž).

Vrstvy svážu svislými roxory, mezi druhou a třetí řadu dám výztuž i do vodorovných drážek. Na poslední řadu přijde, jako ochrana před vlhkostí, vodorovný keramický obklad. Rám skleníku upevním na nerezové závitové tyče uchycené do předvrtaných otvorů chemickou kotvou.

Poznámka

Rozměry kostek jsou včetně spáry, takže pokud k sobě narovnáte kostek 10, dostanete bez velkého snažení 5 metrů. To jen tak, abyste si to nemuseli, jako já, skládat nasucho před garáží...

Vyměřování

Ještě se vrátím k vyměřování. Hrubé zaměření jsem provedl pomocí provázků. Ale ty pružily a roxory, které jsem používal jako kolíky, se taky kapku nakláněly, takže bylo zřejmé, že k finálnímu ustavení betonových tvárnic musím vymyslet něco lepšího.

Během kopání jsem měl k přemýšlení času dost a napadlo mě vyrobit si laserový úhelník. Duralový hranol jsem měl, frézka netrpělivě čekala ve sklepě a laserových ukazovátek jsou plné tržnice. No a pak jsem si řekl, že to je tak geniální, že to už musí někdo vyrábět. A taky že jo.

Seznamte se, Bosch PLT 2, laserový úhloměr.

Přes plot od souseda sice padaly nějaké připomínky, ale jsem dávno smířen s tím, že strojař to má ve stavebnictví prostě těžší...

Rozměry

Rozměry mi vyšly:
Ideální vnější: 4530 x 2664
Ideální vnitřní: 4380 x 2514

Pokud bych tvárnice neřezal, tak by to bylo:
Vnější: 4650 x 2650
Vnitřní: 4350 x 2350

To znamená, že delší stranu musím zkrátit o 120 mm a kratší natáhnout o 14 mm. Zkrátím flexou a kotoučem na beton. Na kratší straně těch 14 mm nahoním v 5-ti spárách snadno.

Beton

Původně jsem chtěl betonovat z pytlovaného betonu, ale cenová kalkulace hovořila jasně proti. Takže jsem spočítal množství potřebného betonu, z něj spočítal štěrk a dovezl dvě fůrky (dohromady 1280 kg). Vyšlo to tak akorát, abych posledních 5 centimetrů dolíznul pytlovaným betonem. To aby se do něj následně lépe vrtalo a nemusel jsem jít skrz nějaký křemen.

Poznámka
Pokud vám kamarád stavař řekne, že na betonování budete potřebovat půlku písku a půlku jemné drti, tak PÍSEK v tomto kontextu není to žluté na bábovičky, ale takový jemný štěrk, zvaný též potěrák. Naštěstí soused vpravo potřeboval dvě kolečka žlutého na uskladnění mrkve a soused vlevo něco kutí na baráku, takže mi tak tak zbylo půl bečky pro vlastní potřebu. Ale napřed jsem myslel, že mě z té hromady picne.

Dvě fůrky vyšly akorát. Ukázalo se, že borec v uhelných skladech
s nakladačem skutečně umí. Dal to 600 a 680 kg.

Žlutý písek je ještě v originálním množství, štěrku polovic.

Jelikož stavím, jen když prší, tak je třeba všechno zakrýt.

Betonování

Abych se dostal se základy do roviny, umístil jsem na dno kousky zámkové dlažby a jiných zbytků, tak akorát na rozpětí mé největší vodováhy. Pytlovaným betonem jsem pak vyplnil prázdné místo mezi těmito výškovými body a stáhl je latí do roviny.

Vyplatí se použít tu nejdelší vodováhu, každým měřením se totiž nepřesnosti sčítají. Mě to v prvním kole dělalo půl bublinky, takže jsem to rovnal natřikrát.

Výškové značky

Plech je tam ještě z dob kopání základů.
Lopata po plechu lépe klouže a člověk se tak moc nenadře.
Tento fígl mám od svého dědy, díky!

Na sucho vyrovnané dvě řady bednění, dořezávat budu
až po přesném ustavení a změření.

Tvárnice jsem ve stavebninách odebíral napřed z nové a pak pokračoval nějakou načatou paletou. Sešlo se mi tak 6 tvárnic s příčkou. Napřed jsem nevěděl, co s nimi, ale pak se naprosto přesně hodily ke zkrácení. Nevím, jak je to možné, ale na kusy mi vyšly naprosto přesně. Štěstí! Měl jsem si ten den ještě vsadit sportku.

Dořezaná bednící tvárnice.

Nedalo mi to a přinesl jsem části montážního rámu skleníku. Přeci jenom vlastnímu měření zas tak nevěřím a pokud to jde, raději přirovnám díl. Krve by se ve mě v tu chvíli nedořezal, základ je o půl metru širší... Uff, naštěstí jsem se jen přehmátl a vzal nesprávný díl k poměření. Tak tohle zkracuje život.

Už se to rýsuje, ještě je potřeba vše vyrovnat.

Na poslední chvíli jsem si vzpomněl, že by bylo dobré propojit sklep se skleníkem chráničkou. Třeba kvůli elektrice, případně nějaké budoucí automatizaci. Tak jsem východní stranu rozebral, vyřízl díru pro novodurovou trubku, aby beton neprotekl opatlal jílem, a znovu sestavil. Kdo nemá v hlavě, má v rukách.

Průchodka pro chráničku.

Takže betonování proběhlo v slušném kalupu, na druhý den hlásili déšť, takže jsem končil o půl druhé ráno a na fotky byl čas až druhý den odpoledne. Takže jen slovně:

Kostky jsem vyrovnal plastovými klínky, mám jich docela slušnou zásobičku. V měření mi dost mi pomohl laserový úhelník, dodal jistotu a značně urychlil měření.
Nařezané roxory jsem zastrčil do každé kostky. Přečnívají o cca 100 mm do třetí vrstvy.
Beton jsem namíchal celkem řídký, mastný v poměru 4:1 a pěchoval jsem jej tyčkou tak, aby zatekl do všech zákoutí. To pěchování bylo největším zdržením, podařilo se mi však angažovat dětskou pracovní sílu ze sousedství.
Zbytkem betonu jsem ještě přichytil první kostku třetí řady. Ovšem příšerně křivě, bo jsem po půlnoci už blbě viděl a přišel jsem na to až další den odpoledne. A to jsem se ji už bál utrhnout. Pak jsem to složitě napravoval flexou. Že jsem ten beton radši nenaházel do potoka...

První dvě řady zality betonem a to včetně svislých roxorů.
Papírové pytle chrání beton před deštěm.

Po dni vytrvalého deště se mi, v dopolední pauze před dalším deštěm, podařilo srovnat a vybetonovat třetí řadu. A protože jsem měl opět na kvalt a končil opět v dešti, tak jsem nefotil, takže vodorovné roxory, které tvoří věnec mezi druhou a třetí vrstvou, jsou již jen v mé paměti. Ale šlo to lehce, ohýbal jsem je v rukách kolem cihly. V rozích bylo potřeby říznout žlábek, ale s flexou to byla brnkačka.

V rozích, a ještě někde, jsou roxory průměr 8 mm, zbytek svislých a všechny vodorovné mají průměr 6 mm.

Je po dešti. A taky přede deštěm...

Posledních 50 mm je odlito pytlovaným betonem, je jemnější a nemá v sobě velké křemeny. Bude se do něj lépe vrtat. Finálně jsem dorovnával flexibilním lepidlem.