Oprava AC adaptéru notebooku HP

Byl, nebyl...
...jeden notebook Hewlett Packard. A ten byl celý bez chuti do života, protože se mu porouchal AC adaptér a akumulátory už na všechnu tu práci samy nestačily.

A konec pohádky nastal pohledem do ceníku. Řešit ukroucený kablík novým adaptérem, bratru za 1200,-? Slovy klasika: No sý blbý? Copá ty peníze kradu?


Diagnóza
Podrobnější zkoumání a kroucení s přívodním kabelem společně s poblikáváním kontrolky napájení naznačuje, že závada bude v přívodní šňůře 18V. Pokud to ještě nějak funguje, změříme si pro jistotu kde je na konektoru plus a kde mínus. A hlavně si to někam NAPÍŠEME!!!


Poznámka
Inženýři od HP udělali napájení 220V, vcelku rozumně, extra šňůrou s konektorem, tak z tohoto směru by do budoucna závada hrozit neměla. Záporné na tom ale je, že se jedná spíše o takovou malou vzpurnou anakondou. S nostalgií vzpomínám na adaptér k Toshibě, kde se přívodní šňůra dala nahradit spirálovou šňůrou k holicímu strojku Braun.

Pohled na vykroucené stínění dává tušit, kudy se bude
ubírat první diagnostický průzkum.

Kucháme

Toto je moje třetí oprava napájecího kabelu adaptéru. Z předchozích zkušeností se již ani nepokouším najít šroubky, které by mě dovolili adaptér otevřít bez násilí. Již mnoho let se jen lepí. Vcelku rád bych si ty 4,- koruny za šroubky připlatil... no, vývoj nezastavíš.

Takže obložím čelisti svěráku měkkou gumou, sevřu adaptér a americkou pilkou opatrně řežu. Protože je však pilka již dost tupá a místo modelářské prodejny mají teď ve Vsetíně rákosky prodej hader, není kde sehnat pilku novou. Takže v jejím čele vybrousím břit a jemně, hoblinku za hoblinkou se propracovávám dělicí rovinou.

Opatrně se propracováváme dělicí rovinou.

Skončíme ve chvíli, kdy se nám ve spáře zaleskne kov. Většina adaptérů je totiž na jedno brdo a je stíněna hliníkovou krabičkou.

Poznámka

Jednou jsem se takto pokoušel dostat do adaptér mobilního telefonu, kde stínění chybělo a bylo v něm vše dost natěsno, takže se mi podařilo naříznou jeden z kondenzátorů. Takže bacha... 

Odebíráme materiál dokud nenarazíme na kov.

Rozlouskneme škebličku

Postupně proškrábneme všechny dělicí čáry, rohy budeme muset asi naříznout. Následně páčíme šroubovákem, nebo lépe dlátkem, které je širší, a oddělíme části od sebe. Moc nepospícháme, raději ještě zapracujeme pilkou.

Po oddělení zabrousíme obě půlky krytu do roviny. Nejlépe na desce s nalepeným brusným papírem.

Části krytu a adaptér.

Hledáme poruchu

Tady to bylo naštěstí jasné. Překvapením je, že stínění je použito jako zem, což se mi ke křehkosti drátků nejeví zrovna dobrým řešením.

Poznámka

S nostalgií hledím na silikonový vodič, uloupený před desítkami let ve fabrice, který již přežil dvě žehličky a je stále ve formě...

Stav přívodního vodiče.

Místo s připájenými vodiči je dobře přístupné.

Opravujeme

Ještě než odpájíme původní vodiče, nakreslíme si jejich zapojení a nákres si dáme tak, abychom ho ZASE NAŠLI!!!
Z přívodního vodiče ucvakneme pár centimetrů, abychom se bezpečně zbavili narušeného úseku. Z poškozené části stáhneme chráničku (zde byla dvoudílná). 

Poznámka

S chráničkami je vůbec potíž, co výrobce, to jiné provedení. Takže zde budeme muset improvizovat. Zpravidla však lze vodič vytáhnout i když je do chráničky zalit ve výrobě a pak nepravidelný otvor po něm protáhnout ostrým vrtákem. Pokud pak kablík lubrikujeme silikonovou pastou nebo jarem, půjde lehce nasunout na nepoškozenou část.

Úprava konce kablíku. Opletení je již shrnuto a smotáno tak, aby vytvořilo
zemnící vodič, hliníková folie je stále na původním místě.

Konec kablíku upravíme tak, abychom opět získali dva vodiče. To znamená, že opletení shrneme, stočíme a zasuneme do smršťovací bužírky, hliníkové stínění odpreparujeme. Přechod původní izolace a začátek nulového vodiče opět zasuneme, nyní do větší, smršťovačky a opět zatáhneme. Špatně se to popisuje, ale následující obrázek napoví. No a hlavně opět připájíme vodiče na původní místo.

Připájené nové vývody. Středový, živý, vodič je bílý, zem je v černé bužírce.

Skládáme

Zkompletujeme adaptér. Bývá to dost na těsno, ale jde to.

Poznámka

Pokud jste zapomněli nasunout příslušné chráničky na vodič před jeho připájením, tak si ještě jednou pájení zopakujte.

Polohování původní chráničky.

Druhý díl chráničky ještě nenasunujeme, necháme si to nakonec.

Obě poloviny provizorně stáhneme gumičkou, připojíme do zásuvky a změříme napětí a polaritu na výstupu. Pokud vše sedí, pokračujeme dále. Pokud ne, hledáme chybu.

Definitivní spojení obou polovin můžeme provést:

1. Omotáním izolační páskou
2. Vsunutím do smršťovací fólie (modeláři znají)
3. Slepením 

První a druhý způsob jsem již v minulosti použil, dvojka se mi jeví být nejlepší, ale situace se smršťovačkama je stejná jako s americkou pilkou, takže se pokusím o lepení. Jen musím vyřešit chybějící materiál v dělicí rovině.

Můj pohled bloudící po dílně padl na 1 mm silné pásky Forexu, co mi zbyly z plaňkování trupu RAF High Speed Launches. Tak jsem je sekundovým lepidlem postupně vlepil do spár.

Po zaschnutí lepidla ořežeme přebývající hmotu skalpelem. Pokud to chceme mít pintlich, tak bílý plast lízneme černou barvou. Mě se nechtělo špinit štětce a navíc mi bílý proužek přišel prudce elegantní, tak jsem to nechal tak.

Hotovo.

Zbývá už jen zaklapnutí chráničky. V tomto případě byl její zámek dost deformovaný, tak jsem jej, ač nerad, přilepil.

Finále

Teď odříkáme krátkou modlitbičku ke sv. Ampérovi, zapojíme do zásuvky a ještě jednou změříme napětí a polaritu na výstupu. Mělo by to klapnout. Pokud ne, tak máme problém...