Vše vyprovokovaly Černé Aidy (nyní Stage 2). Už od výroby mají v podrážce větrací otvory, kterými asi rok teče. Zamáznutí otvorů silikonem u pravé botky pomohlo, ale z levé se pro změnu vyrobilo čerpadlo. Takže po pár krocích v dešti jsou až po okraj plné vody. Hlasité srkání vody z kaluží navíc nepůsobí důstojně, byť musím uznat, že suchá stopa za mnou je poměrně efektní.
Bezproblémové tak jsou Černé Aidy pouze na suchu nebo za mrazu ve sněhu. Navíc při dog-campu utrpěly šrám na špici v jemné síťovině, který se mi nepodařilo slušně zašít.
Takže zcela spontáně jsem před výroční schůzí modelářů prošel tři obchody a vzal Powerky, které mi slušně sedly a stály kousek přes 1000,-. Ještě odbočím k těm penězům: našel jsem záručák od treků Lowa a při druhé reklamaci mi nabídli boty nebo peníze, takže jsem vzal peníze, když už mám na chození Saltiky. Suma sumárum jsem chodil 3 roky ve slušných botách zadarmo.
...no a tím se Aidy (Stage 2) posunuly na Stage 3, což pro ně pro nedostatek místa v botníku znamená rituální pohřeb.
 |
| Častá a oblíbená poloha Aid, zejména ve Stage 2. |
 |
Krabice po nových Powerkách (nyní Stage 1) posloužila jako důstojná schránka pro zesnulé Aidy. |
 |
Dbal jsem, aby se botky dobře cítily, vycpal jsem jim špičky a zabalil je papíru |
 |
| No a v této schránce byly se všemi poctami pohřbeny. |
Žádné komentáře:
Okomentovat